Druhy obilovin

Obiloviny jsou součástí potravy člověka již odnepaměti. Představují hlavní složku potravy, která organismus zásobuje energií a výživnými látkami, především sacharidy, proteiny, tuky, vitamíny skupiny B, vitamínem E, antioxidanty a vlákninou, a to zejména u obilovin šetrně zpracovaných v podobě celého zrna.

Obiloviny druhy

Obiloviny dělíme podle několika kritérií, tím nejvýznamnějším je obsah lepku. Mezi bezlepkové (obiloviny i pseudoobiloviny) patří rýže, proso (jáhly), amaranth, quinoa, kukuřice, pohanka a některé odrůdy ovsa. Obiloviny obsahující lepek (gluten) jsou pšenice (včetně špaldy), žito, ječmen a oves.

Z ječmene se vyrábí nejčastěji kroupy a mouka a část úrody se zpracovává na kávovou náhražku a jako slad při výrobě piva. Oves tvoří významný podíl stravy koní a my jej známe obvykle ve formě ovesných vloček. Žito je nejcennější pro svou tmavou mouku bohatou na cenné výživové prvky a žitná mouka se spolu s pšeničnou využívá převážně jako směs pro pečení chleba. Z žita se také vyrábí káva žitovka a slouží jako surovina pro výrobu lihu. Nejvyužívanější pekárenskou surovinou je pšenice.

Pšenice se mele na hladkou, polohrubou a hrubou mouku, v poslední době také roste zájem o odrůdu s názvem špalda, která se na našem území pěstovala již před staletími. Špalda vykazuje vyšší nutriční hodnotu než ostatní odrůdy pšenice, a její zrno se rozemílá na celozrnnou mouku.

Bezlepkové obiloviny

Dnes roste zájem také o bezlepkové obiloviny, vzhledem k tomu, že stoupá počet osob s alergií na lepek, anebo přímo s celiakií. Tito lidé jsou zpravidla odkázáni na bezlepkovou dietu a mají na vybranou z některých již zmiňovaných bezlepkových zemědělských plodin. Dají se z nich připravit velmi chutná a výživná jídla, a to jak z celých zrn (rýže, pohanka a jáhly), tak i z vloček nebo mouky.